February 14, 2006

6.Kapitola

Kapitola šestá - Trní, strdí a co dál?

Obecně se tímto blogem snažím donutit sám sebe přemýšlet nad světem okolo sebe a při hlubším zamyšlení mi vyvstane pár otázek, z nichž nejfrekventovanější je otázka : „Co mi svět dal?“ a „Co jsem světu dal já?“. Věru zkuste si nad tím zapřemýšlet sami a možná vás vaše odpověď překvapí. K tomu „Co jsem světu dal“ bych mohl říci, že se snažím dokopat lidi k nějaké aktivitě a to je tak vše. A k otázce první? Svět mi dal asi jako dárek ty lidi, abych je mohl zaměstnávat a je potrestal tak, že stvořil mě

Každopádně to, co jsem si slíbil v kapitole první se začíná stávat skutečností a je to úžasné. Zvedl jsem se od svého dosud statického života a začal zjišťovat, že v dynamice je krása. Po dlouhé době slibování si jsem si konečně jel zahrát squash, na víkend se zvedl a vyrazil na Trpaslicon (festival britského humoru), vytáhl po dlouhé době Tomáše do čajovny, hrál jsem si se stavebnicí a začal se znovu radovat z prkotin.

….dopoledne jsem se stavil na kus řeči do Dvořákovic residence. Doma byli skoro všichni a bylo to příjemně strávené dopoledne při čaji. Povídal jsem si s Tomášem a jak tak šla řeč, tak z něj vypadlo, že má novou přítelkyni. Přátelé, to by vůbec nebylo s podivem…ale Tomáš? Ještě nikdy dřívě jsem neslyšel někoho tolik nadávat na holky, pivo a podobné omamné věci. Když jsme spolu šli večer do města, tak jsem začal chápat, že tomáš otevřel světu dveře a možná i okno. V dalších řádcích bych vám o něm něco málo chtěl napsat pro lepší pochopení statě.

Tomáš je jeden z nejzvláštnějších lidí mě oblíbených a to díky tomu, že mě skoro nikdy v ničem neposlouchal. Má svojí bednu, která mě párkrát málem dohnala k šílenství, a to se v mém okolí snad nikomu jinému nedaří. Jinak je to střídmý, skromný a chytrý maník, který dokáže mít na spoustu věcí svůj vlastní “zabedněný názor” o kterém se spolu poté s oblibou můžeme hádat. Je to jeden z mála lidí, kterému když zavolám, že chci na procházku, tak se nevymlouvá a prostě jdeme…..což je občas opravdu fajn. Když se to tak vezme, tak mám moc rád celou Tomášovu rodinu od maminky a taťky přes sourozence až po psa. Vždycky, když vstoupím do jejich kuchyně, tak vím, že můžu nasát klidnou rodinnou pohodu, kterou doma už delší dobu potrádám.

Poznal jsem ho vlastně náhodou, jak už to tak bývá, při jedné cestě do školy. Chodil stejnou cestou a jednou se prostě srazíte, dáte se do řeči a víte, že tohle je ten člověk, který ve vašem světě chyběl. Tuším, že to bylo někdy v době, kdy jsem chodil do osmé třídy. Tom je o dva roky mladší, takže on do šesté. Narozdíl od svých vrstevníků je v pár záležitostech dost nad věcí. I přes to se mi nedávno pochlubil, jak jsem ho na začátku našeho kamarádství ovlivnil směrem, který on sám považuje z dnešního pohledu za správný. V té době jsem byl docela extremista co se týče nenávidění Ameriky, Mc Donalda, diskantů, Barbie holčiček atd… Většina těchto názorů mi zůstala dodnes, ovšem v umírněném měřítku. Já jsem naopak od něj získal lásku k dějinám druhé a první světové a časem jsme oba sbírali vojenské rekvizity. Z toho už dnes také není nic pravda, ale dobří kámoši jsme pořád.

Pak se to trochu zamotalo, o letních prázdninách roku 2004. Víte, Tom má pěknou sestřenici….asi chápete, co se stalo (mimo jiné to byl můj první tělesný vztah). Když jsme se po letních prázdninách ne zrovna v nejlepším rozešli, tak jsem se s Tomem nějaký čas (řekl bych tak půl roku) nebavil, protože jsem se cítil blbě, že jsem ublížil jeho blízkému rodinnému příslušníkovi. Přibližně asi po půl roce jsem se sešel jak s Tomem, tak i s ní (Luckou) a všichni tři jsme zjistili, že nemáme proč se spolu nebavit. S Luckou jsem dodnes velice dobrý kámoš a nebojíme se si navzájem svěřit různé problémy. Touto cestou bych jí chtěl říct, že jí mám rád a vážím si jí. A Tom dělá při cestě ze své bývalé zabedněnosti mílové kroky….stejně ho mám rád, ať je zabedněný, nebo ne. Při pohledu na nás dva vedle sebe si asi většina lidí řekne, že jsme dvě “socky”, ale my oba dobře víme, že jsme v dnešní době narozdíl od těch, co nás “sockama” nazývají mnohem svobodnější, zastáváme své vlastní názory a dokážeme se opravdu “od podlahy” pobavit. Nepočítám naše prázdninová sbírání šrotu po železnicích, výlety na kolech, partyzánské akce, výlety plné snění a spoustu dalších býkáren. Dnes už vidím, že se oba pořád měníme a spíš bych řekl, že k lepšímu…jen bůh dej, aby se Tomík se svým dobrým srdcem na pravém místě brzo nedostal pod pantofel, nebo aby přestal mít čas na svoje kamarády, kteří si ho váží.

Co dodat ke jménu kapitoly? Víte trní všichni znáte, strdí jsou “takové šlupky od medu” (Čtvrtníček – Česká soda) a chtěl jsem tím vyjádřit, že trní je bordel, strdí je pozitivní bordel, hezky se to rýmuje a co dál?

FENDER

February 7, 2006

5.Kapitola

February 4, 2006

4.Kapitola

3. Kapitola

February 3, 2006

Genialita pavučiny…

2.Kapitola

1. Kapitola