Kapitola druhá – Jaký by to bylo, kdyby tebe nebylo

……“buch“….ozvala se rána dveří. Byl to právě on, který se právě vracel domů. Podle sluchu mi bylo jasné, že měl tak 4-6 piv, což bylo fajn. Možná by jste se mohli zeptat proč? Neviděl jsem totiž svého bráchu celý týden a když si dá pár piv, bývá s ním opravdu krásná řeč. Na tom, že alkohol podtrhne vaší osobnost je zrovna u mého bratra dost pravdy, protože se ukáže jen krásný snílek, který by chtěl změnit svět okolo sebe. Občas u toho v duši uroním slzu….jako bych v něm viděl obraz sebe samého. (Jsem opravdu moc rád, že máme oba nemateriální hodnoty na prvním místě.) …“poď brácha, něco zožerem“…ze špajzu se vyndá láhev s utopenci, rozbalí se bochník chleba, vyndají nátěrky, jako je máslo, margarýn, mazlavý sýr. Ze židlí se sundají všechny kočky, já si žertovně sednu na bratrovo místo, abych se o minutu později pobavil tím, jak mě z ní vyhodí….tohle je ta správná pohoda domova. Když není ještě moc pozdě, tak je jasné co bude dál. „G“ranát „D“o „A“tomové „E“lektrárny (neboli čtyři struny basy), china, splash a venca (nýbrž také nástroj bicí) se rozhoupou v rytmu prožitého dne a celým domem se line humbuk až naše milovaná maminka nešlyší v obýváku Country Radio (89,50 FM pozn.: reklamní vsuvka). Miluju celou naší kapelu, ale tak pěkně si nikdy nezahraju, jako s bráchou. Když jsou prsty řádně ohoblovány a paličky zlomeny, či ztraceny, nastává čas odebrat se na kutě. „Hej, neblbni – mam nový filmy…dem koukat. Sraz u mě v pokoji za 5 minut.“….“Jaja, majne general“.

Víte brácha je pro mě moc, a proto mě asi před dvouma měsícema dost zaskočilo, když mi řekl, že u nás možná nebude bydlet. Řekl mi to, když jsem ho naštval a mě to vydeptalo natolik, že jsem se sebral a nevytáhl nohy z dílny tak půl dne. Představa, že budu doma jen s naší matkou, mě lehce doháněla k šílenství. Druhý den si brácha všiml, že moc nemluvím a dali jsme se do řeči. Vysvětlil mi, že to nebude tak horké, a že sem stejně bude pořád jezdit. Spadlo to ze mě, ale stejně jsem nad tím stále přemýšlel. Po uplynulé době dnes mohu říct, že je to vše v pohodě a nedopadlo to zdaleka tak, jak jsem si to maloval.

Vsadím se, že jestli bude tyto žvásty někdo číct, tak četl již před tím Foobar. Nechápejte tedy prosím tento projekt jako kopii psanou v touze po vyrovnání se. Najdete zde podobnosti ve vyjadřování, podobné myšlení a co já vím ještě. (Nebudu psát jazykem jiným, jen proto aby to vypadalo originálně). Ne, ne a ne. Nemám potřebu se s ním srovnávat, protože jsme oba jiní a přesto tak podobní, jen já jsem o sedm let mladší a jsem rád, že to tak je. Kolikrát jsem už o sobě slyšel něco jako kinderRUSH, malej rush a podobné?….rád bych dostal šanci být i mezi lidmi, které zná on, sám sebou a ne jen malým bratrem. Mám naprosto odlišné schopnosti a styl řešení problémů, návzájem se oba slušně doplňujeme. Nejsme jako obyčejní bratři, Jsme Bratrstvo Šenfeldů….a to v dobrém i ve zlé. Pochopil jsem to teprve nedávno, zatímco brácha nade mnou drží ochranou ruku už dávno. O to více si toho všeho vážím, ale teď bych si rád vyšlapal svojí malou cestičku na dálnici civilizace (viz Limp Bizkit – My way).

Nevýhodou toho, že vyrostete po boku staršího bratra a jeho kamarádů je problém navázání vztahů s mojí generací, která má úplně jiné hodnoty, než bych chtěl vyznávat. Už před dobou jsem vyrostl z touhy mít věci, které mi budou ostatní závidět, vytahovat se, o kolik starší je moje holka nebo mít značkovej vohoz. Všechno co chci, není vidět. Zrovna teď tu sedím v trenkách, za mnou v posteli leží holka o rok mladší než já, v pokoji je binec a můj celkový kapitál sčítá tak něco mezi nulou a pěti korunami a i tak jsem spokojen. Tímto nechci v žádném případě hodnotit celý jeden letokruh lidí okolo mě. Jen mi přijde, že pro největší bohatství nemusíte dělat vůbec nic, když si ho uvědomíte.

Co bych dělal nemít bráchu?….asi bych byl docela jinej, když si představím svého druhého sourozence, přesněji moji sestru. Vždycky jsem ji měl a pořád jí mám velice rád, ale jsme oba tak rozdílní, že bych pak stejně byl radši sám. Byl bych chudší na duši, možná bohatší ve šrajtofli díky sobectví, možná bych trávil páteční večery na dýzách, místo posezení s Dejvem na pivku a večerní hudbou. Možná bych proseděl volný čas hraním na kompech, možná bych si lépe rozumněl s lidmi okolo sebe a byl bych pro ně zábavnější…? Ale určitě to není to, co bych chtěl. Radši budu občas (nebo skoro pořád) vykukovat z řady, poslouchat jazz, mít rád britský humor a občas všechny pěkně srát….ale budu to já. Bratr jseš frajer, ale jsem rád, že jím můžu být i já, a to po svém, i když částečně tvojí zásluhou. Jsme jimy oba – Bratrstvo Šenfeldů jde udělat díru do světa…SVĚTE – Těš se.

FENDER