Kapitola čtvrtá – o krok zpět, ale ještě jeden květ

…….i přes to všechno jí mám vlastně dodnes moc rád, dodnes je pro mě podvědomým erotickým symbolem, kamarádkou, ale i záporným ďáblíkem v jednom. Je zvláštní, že vždy, když jí vidím, tak si dost hluboce zavzpomínám a to se mi u nikoho jiného nestává. Napadá mě otázka adresovaná mě samotnému : „Je nestabilita a nejistota to, po čem v duši prahnu? Kolikrát ještě budu muset zkusit vytvořit něco stabilně, abych poté zjistil, že mě to neuspokojí?“

Když se nad tím zamyslím, tak to bude asi ten nejzvláštnější vztah, který tu vůbec budu popisovat a zároveň vztah, který se mi nezapomenutelně vryl do paměti a opovažuji se říct, že nesmazatelně. Víš, jestli to budeš číst, tak měj na paměti, že tě mám rád a dodnes bych to s tebou dal klidně dohromady a to asi jen díky tomu, že to prostě není možné.

…..u nás byla oslava mých narozenin (tuším, že sedmnáctých) a jak jsem se trochu opil, všiml jsem si, že v tom nejsem sám. Byla jsi tam i ty a koukala jsi se na mě svýma žhnoucíma očima. A najednou jsme byli sami, světlo zhaslo a já tě směl políbit. V pozadí hrála Nirvána „something in the way“. Mozek vypnut. Nádherný okamžik….kéž by trval věčně…..hezčí polibek jsem nezažil….kéž by se to mohlo opakovat.

….přišlo mi od tebe psaníčko. „Ondro, možná také pojedu na RFP, tak se tam uvidíme, zapaříme spolu“. Fantazie se vzdálila „dimenzi reality“ a nechala se unášet. Psali jsme si ještě asi deset minut a pak od tebe přišla zpráva : „…a bude tam se mnou můj kamarád. Ondro on je tak krásný a skvělý“…chtělo se mi plakat, trhat, zařvat do světa, proč je tak krutý. Asi jsi si neuvědomovala, co jsi pro mě znamenala. Mockrát jsem na tebe byl naštvaný, ale nikdy mi to nevydrželo déle jak 5 minut. Dokázala jsi mě absolutně potěšit, nebo absolutně vydeptat, ale stejně jsem nemohl přestat tě milovat. Bylo to pro mě tragicky krásné období tří let. První opravdová, velká, nepochybená láska. Taková, kterou jsem zatím znovu neprožil.

Po tom, co nám zemřel táta, jsem se k tobě chtěl otočit a vyplakat se ti do náruče, chtěl jsem ti vše říct, chtěl jsem aby jsi mi byla po boku, ale měla jsi jinou lásku a mě jsi odstrčila. „Ondro, mám tě ráda, ale budem jen kámoši“. Byl jsem tehdy jen malý fakan, ale i tak jsem dobře chápal, co tahle věta znamená. A přesně v této době, kdy jsem neměl za kým jít, tak jsem kapituloval. Řekl jsem si, že na tebe kašlu, vyřeším si to nějak sám. Přišel jsem domů, vzal nářadí a šel pokračovat v tom, co jsme načali s tátou. Zjistil jsem, že mám dvě základní potřeby, které se mezi sebou můžou dle potřeby regulovat, abych mohl klidně spát. Je to potřeba tvořitelská a milostná. V té době jsem tu milostnou odepsal a věnoval se práci, a to mnoho hodin denně. O prázdniny mi od tebe přišel dopis (který mimochodem leží teď vedle mé pravé ruky a který posloužil jako iniciátor stvoření této kapitoly) ve kterém jsi se mi omlouvala. Shodou náhod na něm leží můj dopis tobě, který jsem nikdy neposlal, ve kterém jsem tě odsoudil. Ovšem když jsem si ale uvědomil, že by to mezi námi mohlo znamenat konec, tak jsem ho založil. Ale to ještě není vše. Leži tu kresba, na kterou jsem si tě překleslil a ta mi ukázala, že jsi pro mě pořád hodně. Nechci tě soudit, udělala jsi toho pro mě hrozně moc dobře a něco špatně…stejně jako já jiným lidem. Asi to bylo tím, že jsi to trochu nechápala z mé strany. Bylo krásné trávit s tebou čas. Nevím, jestli to víš, ale krásně voníš, tvoje oči jsou neodolatelné, rty jako med a hlas jak rajská hodba…

….“Ondro pojď, dole paříme na Nirvánu, pojď se mnou“. Otevřel jsem obě oči. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsi neměla tričko a já jsem poprvé uviděl na holce z mého bezprostředního okolí krásnou černou podprsenku. Šli jsme tam a s ostatními z party pařili. Dodnes když si pustím od Nirvany „Smells like teen spirit“, tak si vzpomenu na tuto kratochvíli. Pak začal hrát ploužáček. Řekl bych, že to bylo „Otherside“ od Redhotů. Obejmul jsem tě a moje duševní aktivity ustaly.

Dnes si říkám, že buďto budu muset všechny ty papíry spálit, písničky vymazat a vylejt si hlavu abych na tebe zapoměl, a nebo se jednou ocitnout s tebou. Ale s jistotou vím, že zapomínat na tebe nechci. Jsi asi jediná osoba, s kterou jsem dokázal být opravdový a ničím nezkažený romantik.

Je možné, že jsem něco nenapsal přesně a nebo, že tě tento článek popudil, či potěšil. Ale každopádně jsem ti s ničím nelhal…..doufám, že se brzdy zase vody utiší, a já budu moci dál přemýšlet nad spoustou jiných věcí. Přeju ti krásný výhled do života a spoustu splňěných přání….

tvůj FENDER

…..krok vpřed a květ?…..ten již uschl

O 45 hodin později mě kontaktovala. Chtěl jsem si s ní promluvit o tomto článku a společně prožitých chvilích, ale buďto mi přímo uhybala, nebo nepochopila, co jsem chtěl vědět. Každopádně teď již dobře vím, že ten jeden květ již uschl a já mám klid. Po dnešním dni jsem znaven, ale zároveň potěšen. Vím totiž, že i když je mnohem hezčí a voňavější, tak by to nebyla moje správná cesta. Jdu spát a užívat si spánku spravedlivých. Dobrou noc….