……”Arbeit macht frei”

Dlouho jsem na blog nic nenapsal a nerad bych tuto pauzu přerušil v neradostném duchu. Rozhodl jsem se tedy pro variantu brod a rád bych si nostalgicky zavzpomínal na naše krásné stavění, na kterém jsem se stihl během prázdnin státi závislým.

Víte, z dnešního pohledu můžu bez nadsázky říci, že to byl velmi pankáčský kousek si bez praktických zkušeností valnějšího významu sundat střechu nad hlavou, ale zároveň všude říkám, že jsem rád za tyto okolnosti, protože až na dorazu sil a schopností si uvědomíte co dokážete, pro co jste předurčeni a já osobně jsem si o tyto prázdniny našel kousek sebe samotného. A není to žádný čistý kousek mě, ale je to moje  špinavé „Fender myself“.

Vše začalo asi takto. Ondřej jakž takž odmaturoval, šel se s kamarádem opít whisky kvalitní značky a zkouřit vodnicí značky neznámé. Část večera zaniká v kontextu. Druhého rána se probudil a s lehkým nádechem zbytkového alkoholu a bolestí hlavové dutiny se šel pustit do dobrodružství, u kterého ani netušil, že se za tak krátkou dobu exponenciálně rozroste.

Tady by bylo asi dobré říci, že krásná idilka stavebního léta byla natvrdo přetnuta prvním deštěm a pak se jí už moc nedostavovalo, a když, tak po malých dávkách. Ano, jak již možná tušíte, tak pan Murphy měl zelenou a zapracoval na tom, abychom měli skutečně silný emocionální zážitek. Takto mokré léto nepamatují snad ani Britové. A kromě pana Murphyho značně pomohla i paní Šenfeldová, která na sebevědomí nepřidala. I když se z počátku dostavil pocit, že se nám to nikdy nepovede, dostavil se jiný pocit, který, řekl bych, je pro Ondřeje asi ten nejcharakterističtější. Ano, jistě dobře tušíte, že to bylo ego, které nemohlo dopustit neúspěch a tak jsme se prostě zmátořili a začali tvrdě makat. Z počátku mě lehce pobavila bratrova myšlenka pojetí pracovního dne, který začíná v 9-10:00, tedy max v půl jedenácté, obsahuje oběd ve 12:30 s následným dřímnutím do 14:00 a následný pracovní šolich rozespalého dělníka. Nemám mu to za zlé, jsme oba trochu jiní, brácha je pro mě filozof, nejsem tak chytrý jako on, nedokážu být takový politik ani nic podobného, ale pracovní režim bohužel takto fungovat nemohl.

Musím tu uznat, že z jeho pohledu jsem musel být nesnesitelný fašista, ale sorry brácha, střecha by nebyla J. Za dobu stavby jsem se naučil nebrat blbosti vážně, naučil jsem se, že cihla není tak drahá, aby se vyplatilo čistit staré, které jsou stejně naprt, že když se pracuje 14 hodin denně tvrdé práce tak to nejde vydržet s mojí jemnou tělesnou konstitucí déle než 14 dní bez duševní újmy, že méně informací technického rázu investorovi jen ulehčuje život, že pivko na sluníčku s prázdným  žaludkem při stání na hraně zdi není to pravé a na demolici starých konstrukcí je lepší si přizvat kamarády, které budete schopni postrádat.

Vtipných příhod se tento rok událo hned několik a myslím, že by bylo na místě tu nějakou zmínit. Je pravda, že vtipné se zdají až teď s odstupem, protože pro mě většinou znamenaly pot na tváři, a to ne ten z únavy. Myslím že asi nejpatrnější z nich byla ta příhoda hned při objednávce materiálu, kdy se mi povedlo se přepsat v jednom slově a místo toho aby mi nákláďák přivezl 18 kousků speciálních tvárnic dlouhých slovy šedesát centimetrů , přivezl mi 18 vyztužených třímetrových nosníků, což mě nepotěšilo.

Dále musím prostřednictvím tohoto článku poplácat po rameni výrobce datových kabelů, protože nemaje na stavbě řetězu, ani ocelového lanka jsme na UTP kabelu vytahali téměř všechen, i ten nejtěžší materiál.

Nevěřili by jste, kolik kbelíků betonu je zapotřebí na destičku tloušťky pouhých pěti centimetrů, jak těžké je íčko dlouhé pouhé 4 metry a kolik malty potřebujete na usazení jedné tvárnice. Jednu věc vám můžu dnes doporučit. Nenechte si dělat projektor od nikoho, kdo si těmito problémy nikdy neprošel. Vím, že bych neměl takto amatérsky žasnout, ale to jsou prostě věci, které vám žádná škola nedá.

Ta klíčová část stavby, ten největší objem prací jsem dělal s kamarádem Ádou a s mojí slečnou Ivinkou, udělali jsme ji během čtrnácti dní, z čehož jsme týden bourali a týden budovali a byla to fuška. Bylo to v době, kdy jel bratr do Laponska a musím říci, že kdyby se nacházel na stavbě tak jsme to tak rychle neudělali, a to hned kvůli dvěma věcem. Za prvé jsem prostě chtěl aby užasl až přijede z dovolené a koukne jak stavební firma jede.A za druhé, proč asi? Protože tam prostě nestál člověk, který se musí na vše zeptat, vše řešit a chtít změnit nezměnitelné. Dopadlo to tak, že byly obě strany spokojené a výsledek byl více než dobrý. Jestli si to čteš ty brácha, tak sorry, ale jo.

A víte, že když v takovémto režimu nespíte více jak 2 dny, tak už je vše krásné, jednoduché a bezpečné? Je krásné se chodit do postele jen na 5 minut ohřát, krása. Takovou euforii, jaká přišla s novou střechou jsem ještě nezažil, už kvůli tomu pocitu to stálo za to…no né? Sáhl jsem si na doraz svých sil, a jsem za to vděčný, postavili jsme si dům sami, je to krásné vědět, že něco takového dokážete. A dnes si už můžu pracovat když mám náladu a po kouskách, ale stejně mi zase nějakou dobu bude chybět ten hluk, špína, rachot a voda staveniště. Pro mě to byl ráj, jako vše co se stavění týče. Pro bráchu je to radost že se již stavět nebude (tento rok), pro mě jen nabrání sil na nové dílo.

Nakonec na to koukám a napsal jsem to jen, jako útržky, snad se v tom vyznáte. Zase příště děcka. Jen by bylo slušné tu nakonec ještě vyjmenovat ty, kteří se na práci podíleli a kteří nám pomohli, naši kamarádi, naše ženy a nakonec i naše maminka, která byla jednu chvíli, jako vyměněná. Jsou to tedy tito:

Šéfkoordinátorka Architektka Iva „Ivinka“ Procházková

Šéf inspektor Radek „Brumla“ Šenfeld

Šéf inženýr Adoslav „Áda“ Adolf

Vrchní poradce pro věci stavební Gen. Ing. Vladislav „Vláďa“ Švarc

Vrchní zedník zed. Ing. Petr „Pepik“ Klouček

Hlavní míchačko-nabíječka Ing. Dana „Danča“ Kloučková

Specialista na bourací práce Ing. Jakub „Lazza“ Laxa

Vrchní podavač Ondřej „Vařil“ Vářa

Šéf míchacích prací Ing.Arch Jakub Dušátko, Ph.D, RnDr

Vrchní estét Arch. Irena „Irča“ Soukupová

Šéf Pokladač David „všichni jsou mrtví…“ Zanker

Vrchní vytěračka a komentátorka Dr. Michaela Šenfeldová

……a další : paní Zbíječka, paní Motorová Pila (dále jen MP), paní Julča míchačka, ondřej šenfeld, Zednická Lžíce, VODOVÁHA….